Test Gilery Stalker 50 DT po 20 000 km

[Zoidberg]

V polském internetovém magazínu Skutery, Net se nedávno objevil velice zajímavý test Gilery Stalker, psaný ne z pozice uživatele, ale …samotného scooteru. Nedalo mi to a přeložil jsem ho. Za potenciální chyby se omlouvám, za obsah neručím (tento scooter důvěrně neznám). Zoidberg

Co jsem zač:
Pocházím z Itálie, z města Pontendero. Jsem nejmenším členem rodiny Gilera a jako jediný z ní si občas rád vyjedu z města a zavítám do lesní džungle. Nevečeřím, takže vážím jen 87 kilogramů.Dávám přednost společnosti jen jedné osoby, a při námaze mi stačí jen lehký proud vzduchu z ventilátoru. Chladící kapalinu pro ochlazování nevyužívám. Na obranu před rychle se pohybující stromy se spokojím s jen jedním kotoučem.

Jak vypadám:
I když jsem se do Polska přestěhoval z Itálie, nejsem tady žádným zelenáčem. Jak se na Itala sluší a patří, mám tmavší pleť. No dobře. Jsem vlastně úplně černý. Díky tomu, že mi chybí přední blatník, se po dešti musím často mýt. Na tváři mám totiž celou ulici, a tímto způsobem bych se odlišoval jen opravdu nerad. Ale přejděme dále…

Před tím, než mě někdo uvede do provozu:
Protože jsem nejmenší člen rodiny, tak se rád naparuji a zkouším dělat většího. Mám velmi vysoko umístěné sedlo. Mých 810 milimetrů nedovoluje průměrně vysokému jezdci, aby se dotýkal země celou plochou chodidel. Je tomu tak kvůli vysoké světlosti, já si přece nenechám „odblokovat“ výfuk na nějakém obrubníku! Za to mám nízko umístěná řidítka! No dobře, jsou až příliš nízko. Jejich tvar je však velice ergonomický, jsou pohodlně „zlomené“ a rozhodně nepřipomínají horské kolo. Musím se pochválit velkými zpětnými zrcátky a solidními sklápěcími podnožkami pro pasažéra, které může s úspěchem využít i řidič. Mám jen základní sestavu přístrojů. Ukazatel stavu paliva s kontrolkou rezervy, tachometr – optimistu a čítač ujeté vzdálenosti. Ukazatel počtu kilometrů ujetých za den a otáčkoměr nemám. Mám ovšem hodiny, nezávislé na akumulátoru, které zobrazují i datum. Vybavení na cestu přechovávám v prostorné skrýši pod sedadlem a eventuelně v přídavném kufříku na nosiči. Nic víc nepotřebuji.

Jak jezdím:
Rychle! Je však pravda, že rád kecám a namlouvám jezdci, že jedeme 85 km/h, i když ve skutečnosti jedeme jen 70 km/h. Jednou jsem měl dokonce tak dobrou náladu, že jsem si myslel, že chlapa napálím na ukázanou rychlost 110 km/h. Byl jsem ještě mladý, a bylo to v horách, však víte, jak to je… Dovedu se bleskově rozjet z místa díky dobré spojce. Potom buď energicky zrychluji, využívajíc vysoké otáčky (s válečky 5,3 gramů), nebo klidně držím otáčky v obavách o spotřebu paliva (se sériovými válečky 6,5 gramů), ale jenom do doby, než je na ukazateli 60 – 70 km/h. Potom už využívám sílu motoru na zrychlení. Rozsah rychlostí (na tachometru) 65 až 85 km/h je možné s úspěchem využít na předjíždění.

Jak jednám s řidičem:
Rozhodně s ním nezacházím opatrně jako s vajíčkem. Zavěšení mám tuhé a tvrdé (vepředu upside-down) a málo komfortní. Na útěchu mám dobře tvarované a polstrované sedlo s odpovídají tvrdostí, které se postará o jezdcovu prdelku třebas i během 500 kilometrů dlouhé cesty. Místa pro chodidla je dost, nohy je možné protáhnout i na skládacích podnožkách pro spolujezdce, ale s místem pro kolena to tak slavné není. Trpím také změnami nálad. Když stojím, tvářím se jako bambula, ale když se rozjedeme, je země „macho“ – tvrďák, který ukazuje, že důležitý není vzhled, ale chování. Nejsem žádný tichošlápek. Můj tovární výfuk zní spíše hlasitě, a jeho barva je někde „bzučením“ a něčím, co je možné nazvat „dvojtaktním basem“.

Jak se chovám:
V zatáčkách jsem stabilní díky tvrdému nastavení. Díky vysoké světlosti se nemusím bát, že se při velkém náklonu poškrábu o asfalt. Jsem lehký a mé chování se dá snadno předvídat. Míru přilnavosti pneumatik omezuje jejich terénní charakter, ale pro dobrého řidiče stačí a na korekci je vždy času dost. Vím, že moje zavěšení udělá řidiči na horších cestách hodně radosti z jízdy. Mě také, a já nemám rád, když musím ukončit dobrou zábavu. Proto nekladu velký důraz na přibrzďování. Moje přední kotoučová brzda Brembo s průměrem sto devadesát milimetrů a jednopístkovým brzdičem stejně udělá větší dojem v reklamním prospektu, než na ulici. Společně se zadním sto deseti milimetrovým bubnem sice stačí na moji váhu, ale ne na můj temperament. V přecpaném městě využívám k překonání rivalů ještě jednu mou vlastnost, a to malý poloměr zatáčení. Nemusím se stydět dokonce ani před bicykly.

Jak trávím noci:
Mám klasickou dvou vláknovou žárovku 35/35 W. Potkávacími světly osvětluji vozovku před sebou dost jasně, ale jejich dosah je nevelký. Dálková světla svítí dále a do větší šířky, ale za cenu toho, že těsně před předním kolem je tma. Charakteristické poziční světlo, umístěné vysoko na řidítkách, mě prozrazuje i v nejčernější noci.

Co mi chutná a kolik:
Nejvíc mi šmakuje bezolovnatý 95 oktanový benzín s kapkou syntetického 2T oleje. Vyzkoušel jsem různé kuchyně. Od Mobilu přes Quaker State a Castrol až po Liqui Moly (který má jako jediný jinou barvu než zbytek). Na každých 1000 kilometrů spotřebuji 0,5 až 0,6 této přísady. Neodříkám si ani hlavního jídla. Průměrně vypiju 3,3 litry na sto kilometrů. Ale umím se spokojit i s menším množstvím. Když jsem kdysi pokojně zkoumal město, spálil jsem jen 2,65 litrů na sto kilometrů. Nejhorším hříšným výstřelkem bylo obžerství s výsledkem 3,84 litrů. Vysoce oktanové nápoje nemám vůbec rád. Když cítím ohyzdnou chuť 98 oktanového benzínu, stačí malý kopec a já se strašně přehřívám a potím.

Jak jsem se cítil celá ta léta:
Poznal jsem choroby dětského věku. Ještě před odblokováním, po ujetí 549 kilometrů, mi odmítnul spolupracovat při výrobě jiskry stator. Následovala silniční pomoc z ASO, rychlá garanční oprava a opět jsem ožil. Od ujetí 2551 kilometrů byly třeba tři korekce nastavení světel. Oslňoval jsem veverky na stromech, místo abych osvětloval cestu. Poslední regulace po 6108 kilometrech se ukázala být účinnou a trvalou, ale po pár měsících se ukázal problém, spojený s potkávacími světly. Ten si vynutil nonstop jízdu s dálkovými světly. Oprava byla vykonána, když ukazatel ujeté vzdálenosti ukazoval 12 535 kilometrů. Vůbec, elektřina není mojí silnou stránkou. Od 14 435 km začaly potíže s akumulátorem. Reagoval jsem jen na „nakopávačku“, a nabití baterie stačilo tak den na dva. Skončilo to montáží nové baterie od firmy Yuasa. To jsem měl najeto 14 950 kilometrů a byl jsem rok a půl starý. Přední pneumatika Kenda se ojela už po ujetí zhruba 12 000 km, ale novou jsem dostal až od 16 930 km. Zadní se držela déle, ale 20 000 kilometrů bylo moc i na ní. Symptomy byly identické. Nové válečky (6.5 gramů) a řemen variátoru jsem dostal po ujetí 10 223 a 18 449 km. V tom druhém případě jsem dostal i nový řemen k náhonu olejové pumpy a důkladně mi vyčistili karburátor. Všechny ostatní výměny kontroly proběhly shodně se servisními instrukcemi.
V řinu jsem oslavil dva roky. Cítím se stále skvěle. Jsem pořád stejně rychlý a hbitý, jako když jsem voněl novotou. Míjející kilometry cítím jen na zavěšení předního kola, které už netlumí nerovnosti tak dobře jako kdysi. Zaskakující trvanlivostí se vyznačuje zadní amortizér a brzdy. Momentálně sním jen o nové zadní pneumatice a za nějakých 1000 až 2500 km by to chtělo nové brzdiče.

Jaký opravdu jsem:
Příliš mladý (25 měsíců, 20 581 km) na nějakou velkou rekapitulaci.

Gilera Stalker (Speed Street Rat)
Wojtek

[m.y.r.o]

hmmmm ..ok