Test byl převzat z polského internetového magazínu Skutery-tuning (http://www.skutery-tuning.pl), napsal ho Michal Nowicki a přeložil Zoidberg.
Jednoho pěkného srpnového rána přišel do mých rukou novou vonící, lesknoucí se, Keeway ARN 125 4T. První dojmy byly velice pozitivní, elegantní silueta a sportovní vzhled ve mně dokonce vzbudily lehké obavy, zda dovedu tu „bestii“ zkrotit. Sedám na scooter a.. překvapení.. je tu hrozně moc místa pro nohy a je dost vysoký. Stále jsem v lehké euforii a nejsem si jistý, co bude dál. Do rukou dostávám dva klíče a tajemné dálkové ovládání, na kterém jsou dvě tlačítka – jedno od alarmu a druhé od startéru. Startuji motor a k mým uším doléhá příjemný basový zvuk čtyřtaktu. Přilbu na hlavu, hledí dolů a jede se.
Po prvních kilometrech však euforie mizí. Scooter sice po přidání plynu plynule reaguje, ale od 125ky jsem čekal lepší akceleraci. Je třeba říci, že ARN nabírá rychlost jen velice neochotně, po dosažení magické hodnoty 50 km/h putuje ručička na ukazateli rychlosti k vyšším hodnotám jen pomalu. Přišel čas vyzkoušet brzdy. Přední kotoučová brzda je velice dobrá, bez problémy přivede scooter k rozumu, je cítit práci systému suplujícího ABS. Od zadní bubnové brzdy jsem žádné zázraky nečekal, ale to, s čím jsem se setkal u ARN, předčilo moje nejhorší vize. Tisknu brzdovou páčku… a nic – scooter prakticky nezpomalil, zadní buben nejenže je neúčinný, ale jeho použití vyžaduje i značnou sílu. Musím dokonce napsat, že během celého testu se mi na asfaltu nepodařilo zadní kolo zablokovat, prostě úplná kalamita.
Prvních 500 kilometrů jsem projel dost poklidně, protože motor ještě nebyl zajetý. Hned po první garanční prohlídce začal opravdový test. Scooter se mi podařilo rozjet nanejvýš na 100km/h, ale vyžadovalo to pomoc matky přírody, která mi pomohla příkrým kopcem a větrem do zad. Během testu jsem takové rychlosti dosáhnul jenom dvakrát. Zato spotřeba byla velice uspokojivá, v městském provozu okolo 2,8 litru na 100 km, mimo město klesla na zhruba 2,5 litru na 100 km. Když už mluvím o spotřebě – hrdlo palivové nádrže je umístěno na dobrém místě, což se bohužel nedá říci o podobném modelu s menším objemem – o Focusu.
Zavěšení kol je velice měkké, což mělo kladný vliv na jízdní komfort na našich děravých cestách, protože dobře tlumilo jejich nerovnosti. Z výhody se však stala dost vážná vada při pokusu o agresivnější průjezdy zatáčkami. Rychlá jízda v nich byla prakticky nemožná. Při jízdě po nerovném povrchu s pasažérem má scooter tendenci ke „skákání“, což je jen velmi málo příjemné. Sériové pneumatiky jsou dobře vybrané, nedělaly problémy ani při přibrzďování v zatáčkách. Dalším problémem při průjezdu zatáčkami je centrální stojan, který při kontaktu s asfaltem kovovým hlasem protestuje. Je to o to nepříjemnější, že k získání disharmonických zvuků stačí opravdu málo.
Na jízdní komfort má pozitivní vliv tvar sedla, ale tento dojem bohužel nemá pasažér, kterému bylo vyhrazeno opravdu málo místa. Navíc mu chybí opěrky pro nohy, což je citelný nedostatek při delších cestách. Kromě toho pasažéra tlačí do zad kufr, který je sice vybaven opěrkou, ale ta je jen málo pohodlná. Úložný prostor pod sedlem je malý, nepodařilo se nám tam dát ani otevřenou helmu, ale tuto skutečnost by měl rekompensovat zadní kufr, kterým je scooter standardně vybaven. Osobně jsem neriskoval naplnit ho těžšími věci, jelikož už uložení druhé přilby se z něj během jízdy ozýval nic dobrého nevěštící zvuk pukajícího plastu.
Noční jízda nedělala žádné problémy. Dva přední reflektory dávají dost světla na to, aby byla zajištěna dobrá viditelnost, a to i při rychlostech okolo 90 km/h – protože takový byla cestovní rychlost scooteru. Velkou vadou ARN je slabý alternátor, který nedokáže nabíjet akumulátor během jízdy se zapnutými světly, což je v naší zemi po celý rok. Je třeba také vzpomenout na alarm, který se nachází v standardním vybavení. Alarm je velice citlivý, nejprve varuje „písknutím“, a pokud to neúčinkuje, začne se rozléhat jeho hlasité vytí. Scooter je možno nastartovat třemi způsoby – nakopávačkou, stisknutím tlačítka startéru, nebo použitím dálkového ovládání. Poslední varianta je velmi působivá a dokáže překvapit nejednoho kolemjdoucího, vedle kterého se zčista jasna sám nastartuje scooter, u kterého nestojí jeho majitel (krásné pohlaví je tím obzvlášť zaujato). Kromě toho to může představovat účinnou ochranu před zlodějem, který by nás shodil ze scooteru – chcípneme scooter, zapneme alarm a jdeme ho zmlátit
. Ale pozor, účinný dosah ovladače je tak 50 metrů. Na konec je však třeba poznamenat, že patent s dálkovým ovládáním nám přinesl také problémy, protože se nám během testu pokazil startér takovým způsobem, že našlo mašinu probudit k životu jinak než nakopnutím startpákou. Popravdě řečeno, po pár dnech používání ARN jsem měl smíšené pocity. Scooter má sice své klady, ale také dost vad. Za cenu okolo 46 000 Kč bych rád obdržel spolehlivý stroj, a rychlost 90 km/h mohu dostat i u stroje s nižším objemem. Když se vezme v úvahu jeho sportovní vzhled, tak bychom od něj opravdu mohli očekávat něco víc.
Klady: řidič má pohodlné sedlo i dost místa pro nohy
ekonomický provoz
dobrá přední brzda
přední světlo opravdu svítí
bohaté standardní vybavení – kufr, alarm, dálkové ovládání
Zápory: zadní brzda je opravdu slabá
slabý výkon motoru a s ním ruku v ruce jdoucí nízká maximální rychlost
nedostatečný výkon alternátoru
výrobní provedení přeci jen není takové, jako u renomovaných značek
nepohodlí pasažéra
měkčí zavěšení kol nedovoluje sportovní jízdu
